Paintball Přelíc

PAINTBALL PŘELÍC (sobota 21.7.2012)

Zahrajeme si na vojáky, máme pušky a…. KULIČKY!

Tým pojďsehýbat.cz se v sobotu, 21.7.2012 zúčastnil PAINTBALLu v Přelíci u Slaného, kde se nachází speciální hřiště o úctyhodné rozloze 100 000 m²!

Je sobota 10:00 a my přijíždíme do paintballového areálu kousek za obcí Přelíc. Přivítají nás obrovská železná vrata, která nás vpustí do bývalého vojenského areálu, kde za 2. světové války byly umístěny raketové střely na obranu hlavního města Prahy. Dnes se již zde nic takového nenachází. Po chvilce jsme se po staré panelové cestě dokodrcali do „základny“, kde nás přivítala parata nadšenců, která zde buduje paintballové hřiště.

Po přivítání jsme vyfasovali výbavu. Zbraň (značkovač) se zásobníkem plných kuliček a bombičkou plnou CO2, ochrannou masku a rukavice. Pro zájemce byla připravena i slušivá maskáčová kombinéza.

Následovalo seznámení se zbraní. Co kde jaký čudlík znamená, jak zajistit zbraň apod. Neméně důležité bylo seřízení zbraně přímo na míru vojákovi-hráči. Jelikož zbraň umí vystřelit kuličku rychlostí až 324 km/h tak si dovedete představit, že i zásah ze 100 metrů by trošku bolel.

Všichni jsme byli seřízeni, poučeni a rozděleni pomocí rozlišováků na dva týmy a šlo se na věc. Následovala „rychlovka“.  Cílem bylo obsadit „nepřítelovu základnu. Vcelku docela jednoduchá zahřívací hra, která vám trošku zvýší hladinu adrenalinu v krvi.

Následovala hra dobývání. To už byl pořádný adrenalin! Jeden tým bránil ve staré budově skříňku s tajným obsahem. Cílem bylo vymyslet útočnou strategii a získat tajnou skříňku v časovém limitu 20 minut. Na rozmístění se a válečnou poradu bylo vyhrazeno 5 minut.  Písk! Píšťalka oznámila začátek hry. Dva členové týmu šli zprava, dva zleva a tři přímo. Plížíme se křovím, trávou potichu a pomalu, aby nás nepřítel nezahlédl. Dostali jsme se na dohled k základně. Nikde nic, žádný pohyb. Najednou to začalo. Ozvala se palba. Druhá část týmu hodila do nepřátelského objektu dýmovnici a… útok!! Do objektu vedly 3 vchody. Hlavní, zadní a z pravého boku. Jít hlavním vchodem se zdálo jako jasná sebevražda. Zvolil jsem strategii vniknutí zadním vchodem. Využil jsem palebné vřavy a dostal se zpoza stromů až k budově. Přitisknout se zády těsně ke zdi, zbraň na těle a čekat, jestli mě někdo nezahlédl. Ne, žádný zásah, nikde nemám žádný „rozprsk“ od želatinové kuličky.  Pomalu se dostávám až k zadnímu vchodu. Je na dohled, stačí pár kroků a jsem uvnitř… Najednou se ozve výstřel a cítím štípnutí. Dostal jsem zásah do pravého ramene. Zvedám tedy pravačku se zbraní nad hlavu a říkám „zásah“. Nepřítel na mně: „Koukali ti vlasy!“, a já si v duchu říkám: „Sakra!…příště si nebudu na takovouto akci gelovat vlasy. :D“ No nic, byl jsem zasažen a musel jsem se vrátit do základního tábora pro oživení. V tom se ozvalo další „písk“ a hra skončila.

Teď následovala výměna rolí. My jsme bránili budovu a druhý tým útočil. Jestli útok byl adrenalin, tak obrana byl mnohem, mnohem větší zážitek! Uvnitř je mnohem těžší se domlouvat než venku. Máte tam pěvně umístěné předměty, se kterým je zakázáno jakkoli manipulovat. Masku mám již úplně zapocenou, nic nevidím, po plexiskle mi stékají kapičky. Jít do „rodící“ místnosti mi přijde zbytečné. Možná si říkáte, proč jsem si prostě to zapocení neotřel. Ale tak jednoduché to zase není, bylo by to proti pravidlům a vaše bezpečnost je na prvním místě. Slyším, jak něco praská pod okny. „Je tam, někdo tam je“, sděluji pološeptem a posunky spoluhráči, který je na druhé straně chodby. Vykouknu zpoza skříně a vidím ho! Zlomek vteřiny se díváme jeden na druhého a najednou začneme střílet. Začíná neskutečná vřava. Jedna rána za druhou. Ze zásobníku padá plynule jedna kulička za druhou, hnací plyn při každém stisku spouště vystřelí kuličku nesmírnou rychlostí… a najednou vidím zvednutou zbraň. Protivník dostal zásah. Neskutečný adrenalin! Nejhorší na tom je že přes zamlženou masku vidíte maximálně metr před sebe, ale v tom je ten adrenalin, to překvapení.

Po menší obědové přestávce následovala mise „Zneškodni raketu“. Cílem bylo zneškodnit nepřátele a zastavit odpočet rakety než vybuchne. Časový limit byl opět 20 minut. Největší „srandou“ této hry bylo, že i v „rodírně“ (místnosti kde si obnovujete život ze 3 možných) vás nepřítel mohl zasáhnout také. Takže se stalo, že jste vylezli ven a hned jste to schytali. Také byla potřeba týmová spolupráce. Kolegové vás museli krýt a vy jste se postupně prostříleli až k úkrytu.

Občas se mi stalo, že jsem ani necítil zásah, jak jsem byl zapálený do hry. Připadal jsem si jako v seriálu Bratrstvo neohrožených! J

Paintball mohu doporučit všem, kteří si chtějí zkusit a hlavně zažít jaké to je v opravdové válce, zažít pořádnou dávku adrenalinu a hlavně odreagovat se a vypnout od všedních starostí.

Děkuji týmu 3VK Paintball Přelíc za možnost prožít adrenalinový zážitek, který neměl daleko od reality a vyzkoušet si poprvé v životě PAINTBALL!

Díky moc a určitě jsme se neviděli naposledy!

Honza                                                                                                            pojďsehýbat.cz